Svoboda, to je oběť ve jménu lásky

Q

Jan Zahradníček

Jsem tu, můj Bože
na planetě naší rychle se otáčející
návštěvou u krásy
bytem v hrůze
a mezi hrůzou a krásou se potáceje
tak sotva stačím se rozváźiti
co všechno ztraceno, co všechno
ztratit lze ještě

Přes všechny vaše předpoklady
přichází vždycky závěr
jiný, než jste čekali
Každý rok,
znovu se to dokazuje

Krize moderního člověka

"Je třeba v prvé řadě provést revoluci hlav a srdcí, změnit a vnitřně obrodit člověka, aby tento člověk mohl změnit poměry." Tak odpovídá T. M. Masaryk na otázku, zda měnit člověka nebo poměry. Nikdo asi nepochybuje o velikosti Masaryka jako myslitele, politika, člověka. Přesto se jeho slova a myšlenky nenaplnily ani po sto letech. Krize současnosti nám o tom podává svědectví, které je více než viditelné, ale nikdo o něm nechce slyšet.

Severní Amerika, Asie, Rusko i Austrálie jsou spjaté celky, které nemusí příliš řešit identitární vyhoření společnosti. Evropske státy nejsou soudržným útvarem, což se v současnosti projevuje nejviditelněji za poslednich třicet let. Koronavir ochromil Evropu a zastihl ji v nepřipravenosti na jakoukoliv změnu systému. Evropské vedení zcela propadlo. Stejně jako jednotlivé vlády. Nepodařilo se ochránit občany a pomoc směrem k veřejnosti je kostrbatá a pomalá. Ale ani lidé příliš nepochopili, o čem současná krize je. Že není o rouškách, dezinfekci, omezení pohybu, zavření hospod a strachu. 

Nelzeasi očekávat, že by naše vláda (ostatně jako jiné evropské vlády) nějak prozřela a začala myslet na řešení enviromentalního ohrožení. Zcela jasnou krátkozrakost ukazuje rozhodnutí o použití bilionu korun na "záchranu" ekonomické "prosperity". Na to konto ovšem dojde k utlumení projektu "zelené budoucnosti". Není náhoda, že epidemie koronaviru nejvíce napadá lidské plíce. Souvislost s plícemi planety (přírodou), které jsou člověkem devastovány, přímo vybízí ke změně myšlení a postojů. Bohužel, ani drtivou většinu společnosti teď uź nezajímají příčiny koronavirové krize. Natož, aby přemýšlela o nějaké krizi systému a cestě ven z ní. Strach o "zdraví" a rozladěnost z absence spotřeby jsou hlavními společenskými hybateli.

Není tedy příliš reálné, že by došlo k "obrodě člověka a následně systému", řečeno slovy Masaryka. Krize moderního člověka se dnes ukazuje jako hluboká rána, kterou nestačí jen dezinfikovat a sešít s rouškou na obličeji. Bude potřeba celkové anestezie a amputace ekonomického růstu pro konzumní blahobyt, který bude muset být nahrazen orgány nejcitlivějšími a nejdůležitějšími - kritickým myšlením mozku a citlivě empatickým srdcem. To může být cesta k udržitelné přirozeností člověka v mezích nastavených přírodou, ne trhem.

Autor: DANIEL SZABÓ

Esej Daniela Szabó daniel-cataranga.blogspot.com/2021/01/soumrak-liberalni-demokracie.html

Esej Pavla Barši  www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/esej-pavla-barsi-neco-jako-treti-svetova-valka-pandemie-koronaviru-urychluje-odchod-minule-epochy-40319032

Esej Ondřeje Slačálka  www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/esej-ondreje-slacalka-nova-socialni-otazka-jaky-rozum-potrebujeme-tvari-v-tvar-klimaticke-krizi-40320009

www.filmaspiritualita.cz

PREZENTACE DOWNLOAD

prezentace_spiritualno.pptx (1,2 MB)

Víra není žádné estetické pohnutí, ale něco daleko vyššího, protože ji předchází rezignace. Víra není bezprostřední popud srdce, nýbrž paradox života. Kdyby byl člověk schopen všechen obsah víry vyjádřit formou pojmu, přece by to ještě neznamenalo, že víru pochopil, že mu je jasno, jak se k ní dostal či jak se ona dostala k němu.

Masová společnost definuje novou situaci, kdy celá masa obyvatel byla včleněna do společnosti, ve smyslu, že masa obyvatelstva začala disponovat volným časem a dostatkem finančních prostředků potřebných k tomu, aby se mohla kultuře vůbec věnovat. Masová společnost a masová kultura představují propojené jevy, jejich společným jmenovatelem však není masa, ale společnost, do které byla tato masa začleněna. 

Hlavní charakteristikou jak lze definovat postoj masové společnosti ke kultuře je postoj konzumenta. Minulost umění sobecky zneužívala, ale nebrala ho jako potravu pro svůj metabolismus, kde platí fatální, co již jednou pozřeno více neexistuje. Aby nedošlo ke zmatení pojmů, metabolismus masové kultury nepotřebuje kulturu jako takovou, ale její transformovanou verzi v podobě zábavy. 

Kardinál Tomáš Špidlík: Evropská kultura

b1.tv-mis.cz/tv-mis/v340/spidlik-evropska-kultura-v-dnesnim-svete-128kb.mp3

https://proboha.cz/magazin/rozhovory/zdenek-a-eminger/2023/07/rozhovor-neverim-ze-jsou-lidi-neverici/#dop_ab_variant=757040&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box