Schopenhauer a jeho vůle a představa

 

To co se obecně přijímá jako pozitivní, což nazýváme jsoucím a jehož negaci v nejobecnějším slova smyslu vyjadřuje pojem nic, je právě svět představy, který jsme prokázali jako objektitu vůle, jako její zrcadlo.

Charakter se sice nikdy nemůže měnit, ale musí s důsledností přírodního zákona v jednotlivém provést vůli, jejímž jevem je v celku. Právě tento celek, charakter sám může být úplně zrušen prostřednictvím výše udané změny poznání.

Podle mého mínění je veškerá filosofie vždy teoretická. Filozofie nemůže učinit nic víc než vyložit a vysvětlit, co se vyskytuje, podstatu světa, která se jako pocit srozumitelně vysvětluje každému.

Život není vůbec nic jiného než stálé střídání hmoty za pevného trvání formy. A právě to je pomíjivost individuií při nepomíjivosti rodu.

Především musíme zřetelně poznat, že forma je vůle, tedy forma života či reality je vlastně je přítomnost, ne budoucnost, ani minulost. Ty jsou jen v pojmu, jen v souvislosti poznání.

Pojem svobody je vlastně negativní, jeho obsahem je pouze popření nutnosti, tj. poměru následku k svému důvodu. V člověku tedy vůle může dosáhnout plného seběvědomí, žretelného a vyčerpávajícího poznání své vlastní podstaty.

Život většiny je jen stálý boj o holou existenci, kterou nakonec s jistotou všichni ztratí. Co však v tak únavném boji umožňuje vytrvat, není ani tak láska k životu jako strach před smrtí.

Rozum má ženskou povahu: může dávat, když přijal. Sám ze sebe nemá nic, jen bezobsažnou formu svého operování.

Co není v čase a prostoru, nemůže být také objektem. Objektivní svět existuje jen jako představa.

Čas je proto forma, prostřednictvím níž je možné sebepoznání sebepoznání individuální vůle. V čase se totiž jeví o sobě jednoduchá a identická bytost roztažena do životního běhu. 

Rozum mají všichni, soudnost jen málokteří.

Veškerá pravda a moudrost leží v konečné instanci v názoru. Vlastní moudrost je něco intuitivního, ne něco abstraktního. Nespočívá ve větách a myšlenkách, ale je to celý způsob, jak se svět v jeho hlavě podává.

Usuzování je snadné, souzení je těžké. Nesprávné úsudky jsou vzácností, nesprávné soudy jsou na denním pořádku.

Lidské vědomí a myšlení je podle své povahy nutně fragmentární, a proto také teoretické výsledky, které vyžadují sloučení takových fragmentů, vypadají většinou nedostatečně.

 

SCHOPENHAUER, Arthur: Svět jako vůle a představa I, II. Nová tiskárna Pelhřimov. Pelhřimov: 1998.

 

 

 

Novinky

OSOBNOST ČLOVĚKA A JEJÍ UTVÁŘENÍ

Osobnost je souhrn vlastností, procesů, návyků, stavů, postojů a podobně, které tvoří celistvou strukturu a dynamiku, individualitu konkrétního člověka. Každá osobnost má své jedinečné psychické, biologické a sociální vlastnosti.   - pojem velmi často používaný, v normální řeči-význam...
Celý článek

Psychoanalýza a náboženství z pohledu Ericha Fromma

Psychoanalýza a náboženství   Jako filozof patřil Fromm mezi západní marxisty a měl kladný vztah třeba i k české filozofii (viz. jeho hodnocení Egona Bondyho). Filozofickým základem jeho úvah je pojetí svobody (touto otázkou se zabýval např. ve svém díle Strach ze svobody) a také jeho výklad...
Celý článek

Heideggerovo a Kierkegaardovo pojetí svobody a odpovědnosti

Autor: Jiří Olšovský Tajemné působení filosofie tkví mimo jiné v probouzení naší svobody, kdy se jedinci může platónsky podařit přizpůsobit se světlu a osvobodit se k pravdě jsoucího. Naše svoboda i podle Heideggera povstává z vazby na světlo, v přibližování se ke světlu se...
Celý článek