"Bytí jako soustava rozumových kategorií, povýšených nad tvůrčí lidskou činnost, se prožitkem moderního člověka prokazuje jako pouhá projekce, pouhá interpretace nastávání, a to jako interpretace, která dovedla člověka k zoufalství nad sebou samotným, k nemožnosti jednat, k naprosté nejistotě a bezradnosti."
"Křesťanský Bůh nezemřel, byl zabit. Největší události se dostávají do lidského cítění nejtíže: např. fakt, že křesťanský Bůh "je mrtev", že v našich prožitcích se už nevyjadřuje nebeská dobrota a výchova, ani božská spravedlnost, dokonce ani vlastní morálka. To je hrůzná novinka, která potřebuje ještě několik staletí k tomu, aby došla Evropanům k citu. A i pak se ještě nějakou dobu bude zdát, jakoby z věcí vymizelo jakékoli těžiště."
"Blaho všeobecna vyžaduje poddanost jednotlivce, ale podívejme se na to, vždyť ono žádné takové všeobecno není! V podstatě člověk ztratil víru ve svou hodnotu."
"Vůle k zdání, k iluzi, ke klamu, k nastávání a změně je hlubší než vůle k pravdě, ke skutečnosti, k bytí. Pravda není ani odhalení, uvědomění si něčeho, co je stálé, neměnné a trvalé, ale není to ani prostá fikce. Není osvědčením člověka, tím je především jeho tvůrčí činnost na sobě samém - pravdivé, to znamená to, co vyzvedá jistý typ člověka."
"Člověk se honí za "zajícem" svých povrchních zábav, aby zapomněl na sebe sama, aby se nemusel zabývat svým opravdovým vlastním životem. Proč se člověk musí obávat setkání se sebou samým?"
"Nikoli pesimismus je velkým nebezpečím, nikoli počítání slasti a nelibosti, a otázka, zda lidský život přináší s sebou převahu nelibých pocitů. Nýbrž nesmyslnost všeho dění! Morální výklad padl současně s výkladem náboženským: to ovšem tito povrchní nevědí! Čím jsou méně pobožní, tím více se zuby nehty instinktivně drží morálních hodnocení."
"Člověk má před sebou velký úkol: začít znovu chtít sám sebe."